maloCHOV.cz

fórum pro hospodáře všeho druhu

Přísevy pastvin a stabilizace píce v období sucha

Popis: Výtah z přednášky Prof. Ing. Skládanky Ph. D.

Kategorie: Kozy

Odkaz na článek: Vybrat vše

[url=https://malochov.cz/kb/viewarticle?a=30&sid=e38f8f6a311fc084fa1b93734c4a24c8]Články - Přísevy pastvin a stabilizace píce v období sucha[/url]

Pokusím se stručně popsat obsah přednášky Prof. Ing. Jiřího Skládanky, Ph.D. z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity Brno na téma Přísevy pastvin a stabilizace píce v období sucha, kterou jsem vyslechla na Zlobici 9.3.2019.

Intenzita sucha se v roce 2018 začala zvyšovat již od dubna a vyvrcholila v červenci a srpnu toho roku stejně velkým suchem na téměř celém území ČR. Jednalo se o poměrně dlouhé sucho, které se dá přirovnat k suchům v tropických oblastech, kdy celý travní porost zežloutne a zaschne. V našich podmínkách takové sucho některé druhy trav vůbec nepřežijí a nedokážou se z kořenového systému obnovit. Jde hlavně o jílek vytrvalý (Lolium perenne), který je náročný na vláhu a živiny. V našich podmínkách není na stanovišti trvale, ale maximálně 4 roky. I jílek mnohokvětý (Lolium multiflorum) zasychá, navíc se jedná obvykle o jednoletou trávu.

Pro dosevy pastvin a pícních porostů jsou vhodnější jeteloviny a trávy typu kostřav.
Podle výzkumu z roku 1993 (Fedele et al.), který se zaměřil na konzumaci jednotlivých druhů trav a bylin u koz, jsou mezi jednotlivými plemeny rozdíly a stejně tak tomu je zřejmě i mezi jednotlivými chovy. Přesto shodně u všech zkoumaných plemen byla zjištěna malá obliba jetele lučního (Trifolium pratense). Je tedy vhodné použít k přísevu jiné jetelovité rostliny, především vikev setou (Vicia sativa), jetel plazivý (Trifolium repens) nebo štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), který obsahuje taniny a působí tedy proti parazitům u pasoucích se zvířat. Jetelovité rostliny mají hluboký kořenový systém, který jim zajistí zásobování vodou i v období, kdy povrchové kořenové systémy trav nestačí. Navíc jeteloviny obohacují půdu o dusík, který mohou využít i okolní rostliny.
Mezi trávy, které dobře snášejí sucho, patří především kostřava rákosovitá (Festuca arundinacea). Je suchovzdorná a zároveň odolná vůči nízkým teplotám. Roste ještě při teplotě nízko nad nulou. Píce z této trávy má nižší kvalitu a je vhodná pro výrobu sena a senáží. Velmi dobře prosychá.
Srha laločnatá (Dactylis glomerata) je trsnatá rostlina, která na jaře rychle obrůstá, ale její nevýhodou je, že po každé sklizni spěje zase do květu a v létě už není pro zvířata chutná, leda by se sklízela velmi často. Pro suchá stanoviště se také hodí.
V Československu byly vyšlechtěny festucoidní hybridy trav, a to křížením kostřavy rákosovité a jílku mnohokvětého. Vznikla tráva, která je srovnatelná s kostřavou rákosovitou, ale má větší chutnost, vytrvalost a výnosy. Je vhodná do trvalých travních porostů.
Další rostlinou, která dobře snáší sucho, je čekanka obecná (Cichorium intybus). Rovněž obsahuje taniny a má vysoký obsah minerálních látek.

Při dosevu travního porostu můžeme buď jen rozhodit osivo na povrch travního drnu nebo ho zapravit dovnitř, podle technických možností, které máme. Je vhodné bránami nebo disky travní drn rozrušit, případně speciálními stroji profrézovat, aby stávající rostliny byly oslabeny a netvořily tak silnou konkurenci nově dosetým rostlinám. Pokud osivo jen rozhodíme, je nutné původní rostliny nízko posekat, aby svou energii soustředily do tvorby nových listů a nesnažily se překážet nové konkurenci. Starý porost působí někdy na nové rostliny i alopaticky, takže je potřeba posekanou hmotu odstranit, aby chemické látky, které rostliny vylučují na svou obranu, nepůsobily při rozkládání zbytků na nový výsev.

Nejvhodnější dobou pro přísev je časné jaro, kdy se po výsevu dostaví srážky. Ve velmi suchých oblastech je možno vysévat na podzim do konce září. Rozhodující je vlhkost půdy, která bývá právě na podzim vyšší než na jaře a v létě. Před výsevem se porosty nikdy nehnojí, protože by se podpořil růst stávajících rostlin, mezi kterými by nové rostliny ztratily šanci. Trávy je možné přisévat později než jeteloviny, jelikož jeteloviny mají tvrdý semenný obal a déle jim trvá klíčení i tvorba kořenového systému.

Výsevní množství pro přísevy je stejné nebo i vyšší než u běžných výsevů. Mnozí pěstitelé používají jen poloviční množství osiva, ale vzhledem ke konkurenci stávajících rostlin je potom přísev obvykle neúspěšný. Konkrétní výsevní množství je tedy 20 – 35 kg/ha podle druhu osiva.

Po přísevu je vhodné porost při výšce původního porostu kolem 30 cm posekat a to opakovat zhruba po 2 – 3 týdnech, pokud rychle obrůstá. V roce přísevu se nedoporučuje hnojit statkovými hnojivy. Zapojené porosty jetelovin není třeba hnojit dusíkem vůbec.