Slípky jsme chovali u rodičů, když jsem byla děcko, pak jsem je chovala i já, tak do sedmatřiceti, pak pauza. Nyní, v ráji, dlouho, sedm let, jsem se chovu slípek bránila, všude kuřince, zavírat, otvírat, voda zamrzá, létají do záhonů a vše rozhrabou, ve finále je chytí kuna, jestřáb, káně, liška, feny je budou prohánět, vajíčka odnesou lasice, ježci, krmení jim sezobají divocí ptáci atd. atd.
Před rokem, v říjnu 2017 jsem se rozhodla kuřice pořídit, protože na vsi s příchodem zimy je značný nedostatek vajec. Léta už je nekupuji v obchodě a zimě zvláště před vánoci to byl problém, přestalo mne to stálé prošení o vejce bavit.
10/2017 se mi podařilo pořídit 5 oranžových hybridek u Slepičáře. Za 200 kč kus. Nikde jinde nebyly kuřice k mání, byl velký nedostatek. Byly to údajně kuřice Lohman těsně před snáškou, tři vypadaly dobře, dvě jinak, tak neživotaschopně, což se rychle potvrdilo, jedna uhynula třetí den.
První vejce sneseno 22.12., těsně před snáškou tedy nebyly, čekala jsem více než dva měsíce.
Napsala jsem k tomu tehdy toto:
Včera mi řekla moudrá přírodní sousedka poselství pro příští rok. S nadšením jsem jí vyprávěla krásný ranní zážitek. Čekala jsem na tu chvíli deset týdnů a včera ráno slípka usedla vedle mne před kurníkem a přímo před mýma očima snesla první vajíčko. První ve svém slepičím životě. Takřka do mých rukou. A sousedka pravila: No vidíte a kdybyste třeba včera chtěla umřít, jaká by to byla škoda, když dnes je tak krásnej den. A na to si, moji milí, vzpomeňte vždycky, když vám bude těžko. Přeju vám požehnané vánoční svátky a světlo v srdci. Mám vás ráda. <3
Poté se postupně roznesly všechny čtyři slepičky, od ledna do konce října nesly čtyři vejce denně. Nyní nesou méně, ale každý den jsou dvě, nebo tři, i čtyři občas, hnědá vejce. Jedna ze slepiček, sestra uhynulé, začla snášet nejpozději, mívala sem tam velké vejce bez skořápky, přes léto v pohodě. Nyní je to, myslím, ta, co ji slyším dýchat.
Nanesly mi, holky, mnoho vajec, jsou hodné, nikdy nepřelétají, neozobávají se, žerou všechno, chodí spát včas. Od začátku mají při sobě čistokrevného rýnského kohouta. I ten je bezproblémový. Je i krásný, narozdíl od hnědých hybridek, to je asi jediná jejich vada, nejsou hezké.
V květnu jsem si v touze po pěkných slepičkách a bílých vajíčkách pořídila měsíční kuřátka od milého chovatele Olánka, nabídl mi je sám, cena symbolická. čtyři kuřičky a jeden kohoutek. Měli to být čistokrevné vlašky. Mám je tedy už víc než sedm měsíců. Zpočátku se jim muselo dva měsíce svítit, být uzavřené a přenášet ven, hlídat před kocourem a fenami, pak je oddělovat od hybridek, aby jim neublížily, bylo s tím dost starostí. Nakonec se sžily, jsou všichni v pohodě. Čistokrevný je kohout, je krásný, a jedna slepička, druhé dvě jsou kříženky, čtvrtou mi slovil jestřáb.
Pracovně jim budu říkat vlašky. Vlašky začaly nést kolem pěti měsíců, ještě se nestalo, že by byla tři bílá vejce za den. Spíš je jedno, málokdy dvě a někdy ani jedno. Musela jsem jim zastříhnout křídla, sousedka říkávala, Oni létají jako motýlci!
Pohled je na ně, pravda, pěkný, ale nesou o poznání méně a menší vejce než hybridky. Bylo s nimi mnohem více práce, než nést začaly.
Takže po zkušenostech se chystám postupovat takto.
Posečkám, zda nějaká vlaška zasedne, snad vychová kuřátka, ale nebudu to nijak hrotit. Mám na mysli přehnanou péči.
Hybridky mají rok a půl. Pokud budou ke koupi pěkné kuřice, i pohledné, příští konec léta, například září, koupím jich pět a nynější hybridky před příštími vánoci porazíme.
Kupovat čistokrevné kuřice ani líhnout v líhni se nechystám. Není to můj koníček, péče o vajíčka v líhni, péče o malá kuřátka. To jsem poznala.
Hybridky se mi velmi osvědčily co do snůšky i bezproblémovosti. I při počtu čtyř je možno zásobit děti i nás vejci. Někdy i pár prodat. Přímo na prodej vajec se slípky chovat nechystám. Cena by musela být 10 kč. Bez domácího, vlastního, vejce si už život představit neumím.
Na obrázku první předvánoční vajíčko.