Houby ráda sbírám, ale do huby bych to nedala
takže u nás se vaří zásadně bez hub. Navíc dělat mix "masového" guláše a houbového je barbarství, ty chutě se vzájemně tlučou a nevynikne ani jedna, takže buď s masem, nebo s houbama, ne obojí. Guláš děláme několikrát do roka (a je to taková typická myslivecká potravina, která je ideální pro nakrmení velkého počtu lidí, takže období naháněk a honů já osobně říkám období gulášové
a tak ho pak už nemůžu ani cítit...) Za mě je TOP guláš z divočáka, pak srnčí. Z "domácího" masa samozřejmě hovězí, ale vepřový je taky fajn.
Vychytávky asi žádné nemáme, děláme to prostě tak, aby nám to chutnalo, takže hooodně cibule, pak maso s kořením, dusit a míchat, pak poctivý vývar (nikdy vodu!) a vařit a vařit, než je masiko měkounké. Samozřejmě pivko (během vaření na žížeň, ale i do hrnce
Zahuštění podle potřeby (když vaříme vývar z kostí, pak obereme a oškrábeme zbytky masa, to si zamrazíme a až se pak vaří guláš, tak to ke konci přidáváme, často to hodně pomůže právě že už pak není třeba tolik zahušťovat moukou). Jelikož vaříme vždy min 20 litrů, což rozhodně nesežereme hned, tak to jde druhý den do mrazáku (a já ho radši stejně jím až ten druhý den, protože když se to "naleží", je to chuťově mnohdy úplně jiné - lepší - než ihned po dovaření - v tom bacha na koření! když se to během vaření zdá být už dost slané a ostré, tak druhý den to bude skoro přesolené a pálivé jak čert..) , ale po dovaření se samozřejmě musí vymíchat (miluju - ironicky myšleno - když se začne vařit až pozdě odpoledne, hotovo je pozdě večer a já pak ještě do půlnoci i dýl chodím míchat v hrnci
ale je to nezbytné, jinak to zkysne a můžete to vylít do hnoje...
Jo, ještě jsem si vzpomněla na jednu vychytávku - na táboře jsme vždy měli soutěž ve vaření kotlíkového guláše, základ byl ten, že se uvařila gulášová polívka z pytlíku, pak se do toho přidaly brambory a bylo hotovo
Dneska to vidím jako strašnou prasárnu, ale tehdy, když nám bylo dvanáct, třináct...jsme byli nadšení, jaká je to bašta