Jane, co vím, tak za určitých podmínek lze pochovat koně. Formálně má chovatel povinnost to nahlásit úřadům a zasanovat místo uložení dle zákona, jestli se nepletu. Taky se prokazatelně vyhnout vodním zdrojům, rozhodně to musí být na vlastním pozemku s nějakým odstupem od hranic pozemku, atp.
Mám pocit, že se zkrmením je nějaký formální problém. Nevím, jak by to šlo vykázat jednoduše. Leda nahlásit jako vlastní pohřeb a zkrmit. Ale už je to fake..
Poník je na zkrmení optimální, velkého koně leda lvům
Tak se problémy kolem hříbátka vyřešili v rámci úspory času se přemístila velká hluboká napáječka od dobytka ke kobyle A prcek se utopil A mám to vyřešit
na práci mám jen dvě ruce a dvě nohy, sedět můžu jen na jednom místě
DAD David Abrahám píše: ↑28 zář 2023 10:23
Jdi do pr dostane se mu důstojného zmizení, prach jsi a v prach se obrátíš
Nehodím ho všežravcům!
Mrtvímu hříbjeťi už na tom nesdjde.Je to tvoje vjec.Já naprosto chápu,že nenecháš chcípnout živí zvířata,ale jak má tvůj táta pochopit,že ťe to nebaví?
Taki se u skotu sem tam stane,že se tele udusí při porodu.Ta březost je sice o ňeco kratší,ale taki to trvá.Dojňici je ale možné aspoň dojit,ale masňačka dává jen ta telata.Ale v přípaďe,že klisna hříbje odháňela se teda aspoň viřešila starost.
Poslední věta by měla patřit za nějaký čas spíš tatínkovi, ten to bude potřebovat. Taky bych nemohla a neudržel by mě tam nikdo a nic, i kdybych měla jít bez ničeho dál. Vydržet se na to dívat a pořád se snažit o nápravu, to je na metál.
Asi by se jinak odvést nedali, když nejsou moc ochočení, ale jednak to vypadá dost tvrdě, a také jste si na ně zvykl. Jsou krásní. Chlupaté koule, ten světlý se mi líbí.
Já mám vždycky blbej pocit když si lidi odvážej moje zvířata. Přesně takhle stojím před barák a koukám jak odjíždí...dodneška si pamatuji jak jsem odvážel první tři holčiny. Když jsem se podíval do zpětného zrcátka, viděl jsem ustaraný výraz té paní co mě je prodala. Pokaždé si na ní vzpomenu.
Nakonec když odjedou, tak si se ženou dáme panáčka a řeknem si, že se snad budou mít dobře. Většinou ten blbej pocit je za chvilku pryč...
Člověk se snaží prodat je do dobrých rukou, ale jak to vždycky poznat? Prodávám i velká kůzlata na porážku, většinou kozlíky, ale někdy i kozičky, protože třeba nejsou tak pěkné, aby se hodily do chovu. Ptám se, jestli je kupec chce na porážku nebo na chov. Podle toho pak vyberu, aby na chov měl takovou, která je po dobré matce, bude asi dobře dojit, a na porážku spíš statnější. Jeden rok jsem prodávala kozičky jen do chovu, odbyt byl. Volal pán, že by chtěl kozičku na porážku, a neměla jsem. Za nějaký čas volal znovu, že jeho hospodyně z Ukrajiny chce kozu. Přijel, vybral si pěknou a začalo mi být něco divné. Když si vybíral, i dospělé kozy před ním ustupovaly, jako kdyby se ho bály. Když pak kozičku nakládal, měl na ni v dodávce takový vysoký a široký černý sud. To bylo taky divné. Nedal mi číslo hospodářství, že mi ho pošle, což neudělal. Asi po dvou měsících se ozval znovu, že by chtěl ještě jednu kozu. Ptala jsem se na tu první a vyhýbal se odpovědi, vymýšlel si, že měla špatně formované vemeno a veterinář ji nedoporučil k chovu a tak ji porazil. Nebyla to pravda, kontrolovala jsem ji před prodejem já i ta Ukrajinka. Z toho člověka pak vylezlo, že je řezník a že chtěl na porážku kozu, ne kozlíka, kterého jsem mu nabízela. A že tu další by taky chtěl porazit. Přitom bych ji ten rok klidně prodala prokazatelně do chovu. Už jsem se s ním nebavila, podvedl mě. Zkoušel mi pak ještě volat i příští rok, už jsem mu hovor nevzala.
No, hodně jsem odbočila od poníků.