Kůzlátka rození, péče, potíže

[Vlaštovka]

To je tedy radost...když se vám to stane se dvěma kozama, ještě má člověk sílu je čapnout za pačesy a odtáhnout. Ale s tolika...to už jen sedět a čekat asi já bych k tomu asi ještě brečela nad rozlitým mlékem

[Františka.]

K tomu je dobré mít spolehlivou vůdkyni, kterou zavolám nebo nalákám, a jdou ostatní za ní. Tu teď pořád ještě nemám, ale některé kozy jdou a podařilo se mi je odvolat, ostatní se přidali. Nejde je vyhánět, ale spíš přivolat. Při vyhánění jdou jinam, než chci, utíkají přede mnou, což je nežádoucí. Žádoucí je, aby přišly ke mně a pak šly směrem, kterým jdu já.

[Františka.]

Jeden z mých psů nesnese, aby bylo nějaké kůzlátko osamocené. Lhostejno, že si je matka odložila stranou, on ho chce pro jistotu přiřadit ke stádu. Ta úplně malá třídenní kůzlata ještě nevodí za nohu, ale za ucho. Chytne lehounkým stiskem kůzlečí ouško a vede nebo táhne mrňouska k ostatním. Vypadá to strašlivě, kůzle u toho řve a zdá se z dálky, že pes ho každou chvíli zadáví. Když jsem ve výběhu a vidím zneklidněné diváky za plotem, jdu jim to vysvětlit. Ale nejsem tam pořád a těch, kteří odcházejí domů otřesení agresivitou mého psa, je asi dost. Přitom kůzlátko nemá ani modřinku, ani škrábaneček.

[Hhippie]

To jsou vážně vtipné příběhy.
Šikovný pes. Každopádně bych asi raději po čas, kdy jsou kůzlata malá, nechala pejska pečovatele někde, kde na ně nemůže, aby mělo stádo klid a řád, který si samo nastavuje

[Františka.]

Nene, stádo i pes si na sebe musí zvyknout, žádné oddělování, patří k sobě. Lépe řečeno staré vědí, co od něho čekat, ale ta kůzlata se to učí od narození. Pes se o ně stará tak, že jim čistí zadečky, když je matka zanedbá, a také tak, že je naučí, že ho mají poslouchat, a pak se neztratí, až se někde zapomenou na pastvě. Kůzlata se velmi brzy naučí, že mají vedle něho běžet, když je drží za ucho nebo za nožku. Kozám nevadí ani jeho přítomnost u porodu s výjimkou jedné, které kdysi cizí pes na pastvě zlomil nohu.

[Františka.]

Předevčírem začalo mít jedno kůzle průjem. Dostalo tři tablety živočišného uhlí, to nepomohlo, včera dál našedlý průje, skoro voda. Předpokládám kokcidiózu, je mu měsíc, to jsou pitomci, co sežerou všechno, a i když podestýlka je suchá, nestačí to, když kolem nich všude jsou ostatní. Na tohle si za chvíli poběžím pro Sulfadimidin nebo Baycox, domácí léčení může zajistit přežití, ale kůzle už stejně zůstane postižené. Málo přibírá a roste pomalu. Kdysi jsem se dívala na střeva při kokcidióze. Úplně se rozpadala. Nebudu čekat a zkoušet, co už jsem zkoušela. S kokcidiózou si sama poradit nedokážu. Naštěstí ještě i pije od matky.

[Vlaštovka]

Pokud zůstane ,,postižené,, i po léčbě, není ted kontraproduktivní takovýto kus nechávar? A vůbec do něj investovat?

[Františka.]

Léčivo na 10 l roztoku stálo 30 Kč. Když se takto léčí včas, bude úplně v pořádku. Když se neléčí, uhyne, ale ještě nakazí další. Když se léčí podomácky jen živočišným uhlím, čajem, dubovou kůrou apod., může přežít, ale zůstane postižené. Tolik má zkušenost, proto jsem hned na začátku pádila pro Sulfadimidin. Dává se při kokcidiích všemu hospodářskému, i holubům a králíkům, pokud vím. Nejlepší je samozřejmě prevence, ale někdy nestačí a musí se provést léčebný zákrok. Snad ve všech jiných případech nepotřebuji od veterináře nic, ale zrovna na kokcidiózu jsem nic léčebného a účinného nevymyslela. Dospělé kozy už jsou odolé, ale měsíšní až tříměsíční kůzlata zažívají velký nápor. Kdyby se narodila o dva měsíce dřív, bylo by to snazší.

[Vlaštovka]

Ahaa. Tak to jsem špatně pochopila. Myslela jsem, že i přes léčivo bude ,, postižený,,...tp samozřejmě pak chápu

[Františka.]

Nojo, napsala je domácí léčení a myslela léčení tím, co má člověk doma, a ne podávání veterinárních léků doma. Nebylo to přesné.

[Františka.]

Dnes jsme poprvé vyšli ven. Všichni včetně jednodenního kůzlete. Kupodivu nebyl skoro žádný problém s tím,aby kůzlata našla vrátka a nenarážela kdekoliv do plotu, kterým chtěla prolézt jako duch. To nejmenší bylo legrační. Statečně běželo vedle matky, ta šla pomalu, ale kůzle bylo za chvíli stejně unavené. Nejdřív chodilo po kolenou, pak skrčilo nožky pod sebe a lehlo si doprostřed cesty. Venku byla spousta turistů, bylo to před polednem a počasí je lákalo ven. Lidi se k nám přidávali, děti se snažily kozám vnutit natrhanou trávu, kterou nejdřív strašně užmoulaly v ruce, kozy k ní čuchly a šly dál, jedna stará paní si točila video a skoro každý si kozy s kůzlaty venku fotil. Když to vidím, držím se vždycky někde stranou.
Navečer jsme šli podruhé, aby si to nacvičili, ale tři kůzlata se zapomněla vzadu a už neviděla stádo a nevěděla, kam mají jít. Psa jsem s sebou neměla a sama jsem je nahnat neuměla. Nechala jsem je na místě. Udělali jsme tedy s celým stádem ještě jedno kolečko a kozy si tam kůzlata při příští cestě vyzvedly.

[Hhippie]

To bych se bála, že tam mezitím půjde nějaký pejskař s neukázněným psem a o kůzle přijdu… ale určitě jste krásná atrakce pro rodinky s dětmi

[Františka.]

Díky Bohu v poslední době mám štěstí a potkávám samé ukázněné psy. Dost často s nimi chodí lidi k výběhu, by si na kozy zvykli. Dnes jsme také měli potkat dva nějaké větší psy s tupými čumáky, plemeno neznám, ale když jejich průvodci viděli, že jdeme směrem k nim, psy otočili a obešli nás velkým obloukem.
Kdyby to bylo po západu slunce, už by byla situace jiná, to chodí ven lidi se psy, kteří se hůř zvládají.
Spíš jsem se bála, že je napadne někam zalézt a nenajdeme je. Už se i to kdysi stalo, kůzle mezitím usnulo a my jsme tam chodili a nemohli ho najít.